Emil Hakl

Přesně tomuhle jsem se celý život vyhýbal – prostředí, kde si lidi a priori tykají, osmnáctiletí předstírají, že mají život za sebou, třicetiletí dělají, že je jim dvacet, čtyřicetiletí, že je jim třicet, padesátiletí jsou úplně mimo, šedesátiletí už zase v pohodě, protože ztratili soudnost atd. Patřím do předposlední kategorie, tak jsem na to zvědav. Naštěstí jsem jenom obyčejný spisovatel, nemusím se pokoušet o multimediální show, mlátit do kytary, plivat oheň, budu jenom stát a mumlat do mikrofonu, jak už to literáti umějí. Navíc ve stanu, kam přijde dvacet lidí. A jestli to tak nebude, plácnu sebou a bude. Občas by nějaký interpret měl omdlít na jevišti, aby to mělo grády, tak to rád vezmu na sebe. Případně hodím šipku do davu, ve dvaceti jsem to uměl – to bude jako s bruslením, na to se nezapomíná.

Od muziky tady budou jiní. Já si od festivalu slibuju, že se potkám s Karlem Buriánkem, se kterým jsme na sebe cca před dvěma léty tak dlouho prskali po mailu (já jako editor Time Inu, on jako přispěvatel), až jsem začal poslouchat Sunshine. Takže se těším, že je konečně uslyším naživo. Muziky, kterou neznám jinak než z Rádia 1, tam bude ostatně spousta, takže to beru tak, že chvíle blekotání na stejdži je dobrá cena za to mít možnost si ji poslechnout.

Kdyby se chtěl kdokoliv na cokoliv zeptat nebo mi něco sdělit, vynadat apod., najde mě na www.emilhakl.cz, kde mám blog. O dost skromnější než tenhle, zatím si tam píšu sám. Nic divného, když běží teprve týden.

Emil Hakl