Berlin Festival: (3. část) Konečně na runwayi

Areál bývalého letiště nedaleko centra (Flughafen Templehof) tvoří dějiště Berlin Festivalu, alternativního festivalu, který kombinuje nové trendy v elektronické hudbě s živými vystoupeními „našláplých“ kapel jako Editors nebo LCD Soundsystem. Naše mise byla jasná – zhodnotit, co má berlínský festival „navíc“ oproti Open Air Festivalu a pokusit se nejrůznější vychytávky přivézt také do Česka.

Ještě než jsme vyrazili na místo, pokoušeli jsme se kontaktovat tamní promotéry. Na oficiální mail ale ani po urgencích a týdnu čekání nikdo neodpověděl. Zdá se, že srovnání v bodě 1 – komunikace s návštěvníky – je v Německu trochu pozadu. Nicméně nevadí, zaplatili jsme tudíž 70 EUR za vstupenku, čímž se prakticky dostáváme k bodu 2 našeho srovnání, kterým je cena vstupenky. Naše méně než čtvrtinové vstupné opět vychází lépe pro OAF. Tady se tedy příliš poučovat nebudeme.

Organizace front u vstupu byla po německém způsobu zvládnutá, vše pokračovalo rychle a odbavování na festival v odletové hale bylo něčím neopakovatelným a zároveň kouzelným. Tady má berlínský festival palec nahoru. Ačkoliv letištní hala ve skutečnosti již přes rok neslouží k odletům pasažéru, její čistota a stále setrvávající loga leteckých společností a veškeré letištní propriety tvoří opravdu neopakovatelnou kulisu. Festival samotný se odehrával ve dvojici hangárů a v prostranství mezi nimi. To se zdálo zpočátku velkou výhodou, v podstatě všechny prostory byly pod střechou, takže dešti a větru ani nebylo zapotřebí poroučet. Zvukově samozřejmě nejsou odrazy od plechových střech zrovna ideální, ale pořadatelé se uvnitř hangárů snažili dělat maximum (na zdech visely elegantní plátěné „rolety“, které pohlcovaly zvuk).

Ale abychom se dostali k interpretům, které jsme stačili zachytit. Adam Green, který je opěvovaný jako velký objev současné kytarové scény, nás úplně nedostal. Vyklidněný projev jeho skladeb se snažila (celkem úspěšně) opepřit kapela, ale Adamův „zpěv“ - ten pro nás byl pohřební. Na druhou stranu skvělí byli Caribou i s uchvacující projekcí, energií nešetřili ani britští Editors, příjemně se nám odpočívalo také u koncertu Junip.

Jednoznačně největším nářezem na pódiu byla zpěvačka Robyn (ano, ta Robyn, která spolupracuje s Röyksopp), jejíž taneční kreace nikdo nepřekonal. Seveřanka předvedla neotřesitelný zpěv a její koncert tak řadíme k vrcholům celého festivalu. Postupně jsme se „prokousávali“ berlínskou nocí, abychom se už pomalu vydali na vystoupení 2manydjs. U vstupu do hangáru už byla podivná nehybná fronta několika stovek lidí. „Co to?“ Na naši otázku záhy odpověděla „infoprojekce“ uprostřed festivalu: „Hangar 4 is full and it is temporarily closed. Sorry...“ Tahle odpověď nás právě nepotěšila. V hangáru s číslem 4 totiž měl vystoupit ještě Fat Boy Slim... Po půlhodince čekání, jestli se situace nezlepší, jsme se vydali směr hostel. A dobře jsme udělali. V noci se údajně lidé začali tlačit do hangáru jak to jen šlo (prý prorazili oplocení). Stigma německých pořadatelů z Love Parade zafungovalo a ze strachu před strkanicí byl festival uzavřen, takže vystoupení největších DJských taháků vzalo za své. Nenechat vystoupit dva zásadní headlinery za sebou a poddimenzovat kapacitu stage by mohlo být pověsti kdejakého festivalu osudné... Ovšem to největší „překvapení“ nás čekalo další den...

...Čeká nás velké finále. V posledním díle se dočtete o velkém překvapení, které pro nás Berlin Festival byl.